Martina Svobodová

Bylo mi 26 let, když mě kamarádka pozvala na bachata večer v Praze. Říkám si: okay, proč ne. Došla jsem v tmavomodrých šatech a vůbec jsem netušila, co se děje. První čtvrt hodiny jsem stála u baru a pozorovala lidi jak se hýbou — a pak se zrodilo něco, co se změnilo v mou celoživotní vášeň.

Tanec není jenom o krocích. Je to fyzická konverzace. Je to pocit, když si s někým opravdu rozumíte bez slov. A tohle jsem cítila hned tu první noc.

Můj největší důvod byla moje matka. Měla kolem 55 let, když jsem ji pozvala na salsa lekci v Ostravě — spíš jako vtip, abych ji dostala z domu. Říkala: „Marty, já přece tančit nebudu." Ale došla.

Za tři měsíce byla úplně jiná. Měla sebevědomí. Měla přátele. Přestala být v bytě a koukat na televizi. To bylo pro mě to, co potřebuji dělat. Když vidíte, jak se změní člověk — fyzicky, psychicky, sociálně — když se rozhodne začít tančit, pak víte, že máte smysl.

Stud. Hlavně stud. Říkají si: „Já se přece neuvidím v zrcadle tančit, já jsem zvědav, jak to bude vypadat." To je přirozené. Ale pak přijdou na lekci a zjistí, že jsou tam i ostatní, kteří se styděli. Žádný expert to tam nečeká.

Druhá věc je fyzické. Bolet zádě, bolet koleno. Ale tanec se dá adaptovat. Můžete dělat kroky na místě. Můžete se dotýkat partnera víc. Nemusíte skákat a točit se na rychlost. Takže fyzické omezení není důvod přestat.

Praha je víc živá, víc diverzní. Jsou tam lidi z celého světa a chtějí tančit moderněji — kombinují bachatu se salsa elementy, nebo reggaeton. V Ostravě je komunita spíš tradiční, chtějí klasickou salsu a bachatu, a to ocením. Jsou to věrnější skupiny, kde se všichni znají.

Plzeň? To je ještě lepší. Plzeň je maličké srdce. Tam jsme postavili komunitu od nuly a teď tam máme skupiny všech věkových kategorií. Není tam elitářství — všichni si pomáhají.

Fyzicky? Lepší rovnováha, silnější nohy, lepší flexibilita. Tanec není jenom cardio — je to komplexní trénink. Pracujete na koordinaci, na vědomí svého těla, na síle jádra.

Ale to není ani nejdůležitější. Nejdůležitější je psychika. Lidi přijdou do skupiny a najednou patří. Mají účel. Mají kamarády. Deprese a úzkost — to jsou věci, které vidím odcházet, když se někdo začne pravidelně setkávat s ostatními a dělat něco, co ho baví.